* Celý náš vesmír byl nejdřív jen horká hustá hmota * * a pak se před téměř čtrnácti miliardami let začal rozpínat...
Our whole universe was in a hot, dense state Then nearly 14 billion years ago expansion started... Wait!
* Celý náš vesmír byla nejdřív jen horká hustá hmota * * a pak téměř před 14 miliardami let se začal rozpínat...
* Ceo naš univerzum je bio u vruæem, gustom stanju * * Onda pre oko 14 milijardi godina se poèeo širiti...
Ve skutečnosti nás zachránili maličkosti, které dělí náš vesmír od vašeho.
Ustvari, same razlike naših svemira doprinose našem preživljavanju.
Náš vesmír se roztahuje, jenže hmota v něm ne.
Naš svemir se širi, ali materija u njemu je konaèna.
Proč nepojmenujeme náš vesmír "Vesmír A" a tenhle vesmír "Vesmír B".
Zašto naš univerzum ne nazovemo "Univerzum A"... -...a ovaj univerzum "Univerzum B."
Ale Aliance nad Separatisty zvítězila, a náš vesmír je nyní bezpečnější.
No pobjeda Saveza nad Nezavisnima... zajamèila je sigurniji svemir.
Náš vesmír se vždycky snažil být nóbl.
Naš svemir se uvek trudio da ima stila.
"Myslíme si, že rozumíme realitě, ale náš vesmír je pouze jeden z mnoha."
Ми мислимо да схватамо стварност, али је наш универзум само један од многих.
Víte, agentko Dunhamová, my předpokládáme, že náš vesmír je ten jediný vesmír.
Видите, аг. Данам, ми претпостављамо да је наш свет једини свет.
* Celý náš vesmír byl nejdřív jen horká hustá hmota * * a pak se téměř před čtrnácti miliardami let začal rozpínat......
Èitav naš Univerzum je bio u vrelom zgusnutom stanju A onda pre 14 milijardi godina poèeo je da se širi, stani! Zemlja je poèela da se hladi
* Celý náš vesmír byl nejdřív jen horká hustá hmota * * a pak se před téměř čtrnácti miliardami let začal rozpínat......
* Ceo naš univerzum je bio u vruæem, gustom stanju * * Onda pre oko 14 milijardi godina se poèeo širiti... Èekaj!
Tato teorie hlásí, že "látka", ze které je utkán náš vesmír - od lidské biologie, přes celou biosféru, po gravitační sílu sluneční soustavy, je vlastně jeden obrovský systém, kompletně synergicky propojený.
Teorija sistema prepoznaje kako je građa prirodnog svijeta, od ljudske biologije do zemaljske biosfere, pa sve do gravitacijskog privlačenja samog sunčevog sistema, jedan sinergijski povezan sistem - upotpunosti umrežen.
Antropický princip tvrdí, že pokud chceme vysvětlit, proč je náš vesmír takový, jaký je, odpovědí bude, že musí mít takové vlastnosti, aby dovolovaly vzniknout druhu schopného vyvinout se natolik, aby byl schopen klást si tuto otázku.
Antropièki princip navodi da ako želimo objasniti zašto naš univerzum postoji ovako kako postoji, odgovor je da mora imati kvalitete koji dozvoljavaju da se pojave stvorenja sposobna da postavljaju pitanja.
Náš vesmír byl horký, hustý, pak něco muselo se stát.
cijeli naš svemir je bio u vrućem, gustom stanju
Teď už víme, že náš vesmír je mnohem podivnější a mnohem živější, než jsme si kdy představovali.
Mi sada znamo da je naš svemir daleko èudniji, daleko više živ nego što smo to ikada zamišljali.
Možná, že takto náš vesmír začal.
Можда је тако наш Свемир и настао.
S jejich pomocí jsme zjistili, že se náš vesmír rozpíná.
Koristeæi ih, otkrili smo da se naš svemir širi.
Celý náš vesmír byl jedná velká, horká koule
Naš cijeli svemir bio u toplom, gustom stanju
Na muže, co posledně zpozoroval, že náš vesmír je možná povrch vícerozměrné supratekutiny, zní "jsi ještě vzhůru" celkem jako pokles úsilí.
Kada èovek, èije je poslednje zapažanje bilo da naš univerzum može biti površina multidimenzionalne superhladne teènosti, kaže "Ti si još budan", to podseæa na krizu studenta druge godine.
Jejich kánoe, naše rakety, jejich moře, náš vesmír.
Njihovi kanui, naše rakete, njihovo more, naš svemir.
Ale musíme se ptát. Je možné, že náš vesmír je jen ozdobným přívěškem nějakého delšího dějinného příběhu?
Ali moramo ga postaviti: Da li je moguće da naš univerzum samo oznaka neke veće istorije?
Možná je náš vesmír jenom jednou z věcí, která čas od času vznikne.
Možda je naš svemir samo jedna od onih stvari koje se dešavaju s vremena na vreme.
(Ťukání) Moje tvůrčí práce je tedy plně soustředěna na naslouchání zvláštním a úžasným zvukům, které vydávají nádherná nebeská tělesa tvořící náš vesmír.
(Tapkanje) Tako da se moj umetnički rad svodi na slušanje čudnovatih i predivnih zvukova koje emituju veličanstveni nebeski objekti koji ispunjavaju naš univerzum.
Protože kdykoliv se v těch vesmírech, které mají mnohem více temné energie než náš vesmír, snaží hmota zformovat do galaxie, odpudivý vliv temné energie je tak silný, že shluky od sebe odtrhne a galaxie se nezformují.
Jer u tim univerzumima koji imaju mnogo više tamne energije od naše, kad god materija proba da se grupiše u galaksije, snaga odbijanja tamne energije je toliko jaka da razbija tu gomilu i galaksije se ne formiraju.
A proto se ocitáme ve vesmíru s tímto konkrétním množstvím temné energie, které jsme změřili jednoduše kvůli tomu, že náš vesmír má podmínky příznivé pro naši formu života.
Zato se nalazimo u univerzumu sa određenom količinom tamne energije koju smo izmerili prosto zato što naš univerzum ima uslove koji su pogodni za naš oblik života.
Víte, když mluvíme o Velkém třesku, často máme na mysli nějaký druh kosmické exploze, která vytvořila náš vesmír a zapříčinila rozpínání prostoru.
Vidite, kada govorimo o Velikom prasku, često imamo sliku neke kosmičke eksplozije koja je stvorila univerzum i izbacila svemir napolje.
Nejenže by toto palivo způsobilo náš Velký třesk, ale způsobilo by také nespočet dalších Velkých třesků, z nichž každý by vytvořil svůj vlastní oddělený vesmír zanechávaje náš vesmír pouhou bublinou v honosné kosmické bublinkové koupeli vesmírů.
Umesto toga gorivo je generisalo ne samo naš Veliki prasak, već i bezbroj drugih Velikih praskova, svaki bi stvorio svoj posebni univerzum, a naš univerzum bi bio samo jedan mehur u velikoj kosmičkoj peni za kupanje univerzuma.
A kdyby se náš vesmír srazil s jiným, pak by tato srážka vygenerovala dodatečnou jemnou strukturu teplotních variací napříč vesmírem, kterou bychom jednoho dne byli schopni detekovat.
I ako bi naš univerzum udario drugi, taj sudar bi stvorio dodatan suptilan raspored temperaturnih varijacija širom svemira koje bismo mogli jednog dana da detektujemo.
Vyzbrojeni touto informací z LHC jsme spolu s dalšími kolegy zde v CERNu spočítali pravděpodobnost, že by se náš vesmír mohl kvantově protunelovat do ultrahustého Higgsova stavu a došli jsme k velmi úchvatnému závěru.
Naoružani ovim podacima iz VHSa, zajedno sa još nekim kolegama ovde u CERNu, izračunali smo verovatnoću da bi naš univerzum mogao da prođe kroz kvantno tuneliranje i pređe u ultra-gusto Higsovo stanje, i dobili veoma zanimljiv rezultat.
Jsou úvahy, že náš vesmír je jen bublinou v bublinatém multivesmíru, tvořeném spoustou bublin a každá bublina je jiný vesmír s jinými základními konstantami a jinými fyzikálními zákony.
Nagađa se da je naš univerzum samo jedan mehurić u sapunjavom multiverzumu sačinjenom od mnogobrojnih mehurova, i svaki mehur je univerzum za sebe sa različitim fundamentalnim konstantama i različitim zakonima fizike.
Před mnoha lety se v něm fyzik Enrico Fermi ptal, proč, když náš vesmír existuje tak dlouhou dobu a je v něm nejspíše spousta planet, tak proč jsme doposud nenašli nějaký důkaz o mimozemském životě.
Pre mnogo godina, fizičar Enriko Fermi pitao se, uzevši činjenicu da je naš univerzum postojao dug vremenski period i očekujemo da u njemu postoje mnoge planete, trebalo bi da smo do sada pronašli dokaze o vanzemljskom životu.
A několik filozofů a mystiků by mohlo namítat, že i ten náš vesmír je pouhou iluzí.
Nekoliko filozofa i mističara bi mogli da kažu da je čak i naš univerzum iluzija.
Zásadní problém je v tom, že je náš vesmír až přespříliš zajímavý.
Ово је суштински проблем; универзум је претерано занимљив.
Z hlubin kosmu vypadá náš vesmír jako lidská mozková buňka, pak tu máme hlubiny oceánu a nalézáme mořské tvory a buňky, které mohou vrhnout světlo na lidskou mysl.
Из дубоког свемира, наш универзум изгледа као људска мождана ћелија, а овде, у дубини океана, проналазимо морска створења и ћелије које могу просветлити људски ум.
Když to srovnáme s naším fyzickým vesmírem, je to příliš omezující, protože náš vesmír není digitální.
Uporedimo li ovo sa našim fizičkim univerzumom, vrlo je ograničavajuće, budući da naš univerzum nije digitalan.
Podle něj by totiž náš vesmír mohl sestávat z více než tří dimenzí, které všichni tak dobře známe.
On je pretpostavio da naš Univerzum možda ima više od tri dimenzije, kojih smo svi svesni.
Otázka zní: podíváme-li se na náš svět, jako se dívali už vědci v minulém století, objevíme přibližně 20 čísel, která popisují náš vesmír.
A to pitanje je sledeće: kada gledamo svet oko nas, kao što to naučnici rade poslednjih sto godina, čini se da postoji dvadesetak brojeva koji opisuju naš Univerzum.
Pokud takhle další dimenze opravdu vypadají, pak náš vesmír na mikroskopické úrovni bude vypadat podobně.
Mi mislimo da ukoliko te dimenzije izgledaju ovako, onda bi ovako izgledao i Univerzum, uveličan veliki broj puta.
Ale i tak bych vám ráda předala krátkou myšlenku, o tom, jak definujeme, jak náš vesmír vypadá, a jak to můžeme použít k rekonstrukci a ověření našich výsledků.
Ипак, желим да укратко стекнете представу о томе како дефинишемо изглед нашег универзума и како ово користимо да реконструишемо и потврдимо наше резултате.
0.54858899116516s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Our whole universe was in a hot, dense state Then nearly 14 billion years ago expansion started... Wait! 